Fauna a flora
pro ty co se neorientují, tak je to to k jídlu a zelený
Žraloci
není třeba zdůrazňovat, že v Karibiku žijí žraloci psí, ty na člověka nejdou!!!
-
Žralok Perezův
Lat. Carcharhinus perezi
Angl. Caribbean reef shark -
Žralok citronový
Lat. Negaprion brevirostris
Angl. Lemon shark -
Žralok bílý
Lat. Carcharodon carcharias
Angl. Great white shark
| max. délka: | 3m |
| max. hmotnost: | 250 kg |
| potrava: | ryby |
| nebezpečnost: | jen, když ho nasereš |
Popis:
Vyskytuje se v tropických vodách severního Atlantiku od Floridy k Brazílii a je to jeden z nejběžnějších druhů žraloků v dané oblasti. S robustním tělem, typickým pro žraloky z čeledi modrounovitých je jen těžko rozpoznatelný od žraloka velrybáře a žraloka hedvábného. Charakteristickým a odlišujícím rysem jsou však pro něj do hněda zbarvené ploutve. Atlantická varianta ž. šedého útesového, dokonce byl dříve považován za jeho poddruh. V Karibiku poměrně hojný a turisticky využívaný při takzvaných žraločích rodeo, která jsou provozována hlavně na Bahamách.
| max. délka: | 3,4m |
| max. hmotnost: | 290 kg |
| potrava: | ryby, korýši, chobotnice, ptáci |
| nebezpečnost: | jen, když ho nasereš |
Popis:
Žralok citronový má žluté až světle hnědé tělo, velké hřbetní ploutve (druhá hřbetní ploutev je téměř stejně velká jako ta první). Ve zvyku má bez hnutí odpočívat na dně. Tvoří skupinky, ale někdy je i sám. Na lidi útočí jen zřídka, ale když je vyprovokován či se cítí v ohrožení, může zaútočit i na člověka.
| max. délka: | 7m |
| max. hmotnost: | 3400 kg |
| potrava: | ryby, kytovci, potapěči |
| nebezpečnost: | to nejlepší od Hitchcocka |
Popis:
Legenda, je to jako Neapol: Vidět a zemřít. I podle seriózních statistik ISAF (International Shark Attack File) je to žralok, který má na svědomí jednoznačně nejvíc útoků na člověka.
Žralok bílý lidi systematicky neloví, obvykle je napadá v situaci, kdy mu připomínají ploutvonožce (což je ovšem téměř každý člověk plácající se na hladině, surfař nebo potápěč). Na základě etologických studií dnes víme, že útok bílého žraloka na ploutvonožce probíhá podle jakéhosi „plánu“. Žralok nejprve zaútočí na kořist zespodu s cílem vykousnout z jejího těla velký kus. Potom kolem své kořisti plave a vyčkává, až ji silné krvácení oslabí natolik, že se již nebude moci bránit. Snaží se tak vyhnout zranění, které by mu mohl ploutvonožec při zápasu o život způsobit např. drápy. Teprve pak se ke kořisti vrací, aby ji sežral. Tento poznatek o způsobu lovu bílého žraloka, vede k vysvětlení mnoha smrtelných nehod plavců a surfařů. V případě, že jsou mylně identifikováni jako ploutvonožci, probíhá útok stejně. Rozdíl je v tom, že po prvním „ochutnávacím“ zakousnutí se žralok mnohdy už nevrátí, nebo se oběti podaří dostat z vody dřív, než k návratu dojde. Tak či onak, vzhledem k velikosti bílého žraloka, bývají následky i tohoto jediného kousnutí často neslučitelné se životem. Ke své lidské oběti se již nemusí vrátit z „nutričních“ důvodů. Vzhledem k tomu, že jeho tělesná teplota je vyšší, než teplota okolní vody, není bezprostředně vázán na vodu o určité teplotě a může se vydat i do chladnějších oblastí. Udržení vyšší tělesné teploty je ale značně energeticky náročné. A to je důvod, proč jsou ploutvonožci oblíbenou potravou žraloka bílého. Jejich těla jsou obalená silnou vrstvou tuku (tzv. blubber), který má funkci tepelné izolace. Pro žraloka bílého je tento tuk vydatným zdrojem energie. Oproti ploutvonožcům má člověk tuku málo a pro žraloka by tak představoval nevýživný „balast“. Proto útok bílého žraloka mnohdy končí „ochutnávacím“ kousnutím. Je ale třeba vzít v úvahu, že vyhladovělý žralok moc vybíravý nebude.
Další motivace, proč hubnout!!!
Večeře (když to dobře půjde)
-
Soltýn barakuda
(Sphyraena barracuda) je ryba veliká 45 cm až 2,8 m avšak ještě v 18.stol námořníci tahali normálně velké měřící i 4,5m. Záleží na druhu. V ústech má velice ostré zuby. Má torpédovitou a hlavu a když zapojí svoje zuby usmrtí na co má chuť. Barakuda má ploutev prsní, první hřbetní ploutev, druhou hřbetní ploutev, ploutve pánevní(párové) , zadní ploutev a velice silnou ploutev ocasní. Její tělo má stříbrnou barvu a zpravidla na něm bývají skvrna. Netěžší ulovená barakuda vážila 46,7 kg. Žije 10-12 let. Váží do 40 kg.
-
Tuňák obecný
Latinsky : Thunnus thynnus
Anglicky : Northern bluefin tuna
Tuňák obecný se řadí svou délkou, hmotností a možností plout rychlostí 70 km za hodinu mezi největší a nejrychlejší kostnaté ryby naší planety. Takovéto rychlosti dosahuje díky tomu, že je schopen držet teplotu těla vyšší něž je okolní teplota a také protože může své prsní a břišní ploutve vkládat do prohlubenin tělní stěny, čímž minimalizuje odpor vody. Tělo proudnicového tvaru. Spodní strana s břichem stříbřitě bílá. Má dvě hřbetní ploutve, přičemž druhá převyšuje první, rypec ostře zašpičatělý, srpkovité prsní ploutve a vysoký ocas tvaru půlměsíce. Obývá spíše volné moře, avšak sezoně přichází do blízkosti pobřeží. Někdy je můžeme vidět ve skupině i s jinými tuňáky, např. tuňákem bílým. Hejna tuňáka obecného migrují až do vzdáleností 10 000 km. -
Makrela Solandrova (wahoo)
Vyznačuje se dlouhým štíhlým tělem. Je obratný plavec schopným prudce měnit směr pohybu. Průměrná hmotnost je od 6 do 9 kg. Může však dosáhnout hmotnosti nad 80 kg a délky 2 m. Je považovaný za jednu z nejchutnějších ryb.