Cinkání na lodi
Na lodi se připíjí vždy vsedě. Nevstává se u stolu jako na pevnině. Necinká se skleničkami. Tento zvyk, který dodržují snad všechny floty světa, má svůj původ v dobách velmi vzdálených. V těsných kabinách s pevně zabudovaným nábytkem kolem skosených stěn plachetních lodí, když se paluba houpala pod nohama, to snad ani jinak nešlo. K přípitku se váže ještě jeden zvyk. Před dávnými lety se v důstojnických jídelnách denní dávka rumu nebo tropického vína pila před hlavním jídlem s přípitkem, který pronášel služebně nejstarší důstojník. Ale co si měl stále vymýšlet? a tak se během doby v celé flotě ustavil systém přípitků na každý den v týdnu. Zněly asi takto:
Pondělí: "Za vlast!
Úterý: "Na naše matky!
Středa: "Na nás! "
Čtvrtek: "Na krále!
Pátek: "Na domovský přístav!"
Sobota: "Na milenky a ženy!
Neděle: "Za ty, kdo jsou na moři!"
Tradice přípitků v jídelně dávno zanikla, ale nedělní přípitek zůstal. V té formě, jak je napsán, snad nezní správně česky. Je znát, že k nám přišel přes polštinu a ruštinu. Ale právě tak se vžil. Až budete připíjet, nezapomeňte na ty, kdo jsou na moři. Na námořníky, ty vlastní i ty z celého světa. A vzpomeňte i na ty, kteří na moři byli už před námi nebo i s námi a již odešli.
P.S.: nechci se opakovat, ale jak praví staré arabské přísloví: Jedna PET-ka necinká"